Jmenuji se Ivana Zelenáková, pocházím z Jindřichova Hradce a s manželem Pavlem , dcerou Eliškou, šesti kočkami a psí basenji slečnou Allynkou žijeme v Hluboké nad Vltavou.
Nedá se vyloženě říci, že mám boty z toulavého telete, ale baví mě cestovat a poznávat krásy Matky Země, ať už leží kousek za domem, anebo jsou vzdálené tisíce mil. A když se mi podaří zprostředkovat ta úchvatná místa prostřednictvím objektivu foťáku, jsem šťastná jako blecha a spokojeností si jen vrním.
Možná za to může mrňavá lahvička od rumu naplněné mořskou vodou, soška sfingy a pohled s pyramidami, které si jako trofeje přivezl kdysi dávno tatínek jako mladík ze zájezdu do Egypta a umístil je do vitríny v rodinné knihovničce a já je jako dítě okukovala a říkala si, jak se mohl dostat tak daleko…
Časem se role obrátily, já mu hrdě ukazovala svoje fotky pořízené na druhém konci světa a on si je s jistým dojetím nadšeně prohlížel a přemýšlel, jak se to stane, že člověk sedne do letadla a je za 13 hodin na jiné polokouli a v jiné kultuře…
Nebylo by se to bývalo stalo, nepotkat manžela – neposedu narozeného ve znamení střelce a tygra, který v okamžiku, kdy dosáhne svého cíle, začíná hledat další výzvu a uvědomuje si, že po svém boku potřebuje trpělivého buvola, který systematickým přístupem dosáhne toho, že se sny stanou skutečností. K realizaci snů zkrátka potřebuji někoho, kdo mně podporuje, motivuje, inspiruje a někdy i tak trochu rozpohybuje z komfortní zóny a je mi zároveň i ochráncem na cestách.
Manžel může i za to, že jsem si ve věku 45 let udělala papíry na velkou motorku a dala se na motorkaření a poznávání světa ze sedla jednostopého motorového oře. Stále nemůžu věřit tomu, že tak racionální bytost, za jakou se mám, dokáže propadnout něčemu tak nebezpečnému, vrtkavému, nekomfortnímu, ale zároveň atraktivnímu, kouzelnému a osvobozujícímu jako je motorka. Vysvětlení je asi jediné – uvnitř jsem rebelem toužícím po volnosti, svobodě a možnosti řídit si vlastní život po svém. A kromě toho mám ráda výzvy.
Nebudu si ale hrát na superhrdinku – nic z toho, o čem budu psát, by nebylo možné, kdybychom neměli stabilní a hřejivě přátelské a chápající rodinné zázemí – zodpovědnou dceru a příbuzné, kteří hlídají zvířátka a dům, když jsme na cestách. Mnohokrát vám za to děkuji.