Podzim na konci října konečně začal hýřit barvami a sliboval slunečné počasí, a tak nešlo nepodniknout vyjížďku téměř okolo komína s nakouknutím na Šumavu.
Cílová destinace byl rybník Olšina na Boleticku – vojenský újezd, který byl po několik generací nepřístupný veřejnosti, sliboval minimální provoz a téměř nedotčenou přírodu. Dílem šťastné náhody jsme toho objevili víc, než jsme čekali, a já nabízím tuto trasu s několika vyhlídkovými úseky jako inspiraci.
Hluboká nad Vltavou – Radošovice – Nová Ves – Brloh – Chvalšiny – Boletice – Polná na Šumavě – Květušín – Olšina
Vyrážíme chvíli po desáté z Hluboké nad Vltavou. Ještě jsme ani nevyjeli od domu na hlavní a manžel dostává nápad dojet si vyfotit motorky na louce s výhledem na zámek. Veřejně přiznávám, že na to nemám odvahu – teprve před chvílí zmizela mlha a tráva na louce v kopci je pořádně mokrá a kluzká a já mám prostě strach, že mi Africa uklouzne, upadne a výlet tak skončí dřív, než začal. A to by byl pech! Na takový terén nemá Africa botičky a já zkušenosti. Takže odstavuji stroj na cestě, na louku dojdu pěšky a fotím. Aspoň jsem se pohybem zahřála, i když tentokrát jsem si pro jistotu do bundy vepnula i nepromokavou membránu, co neprofoukne. A do bot jsem si vzala pořádně teplé ponožky.
Ještě jsme ani nedojeli do Radošovic a sluníčko zmizelo za závojem husté mlhy. Silnice je lepkavě mokrá a místy pokrytá bahnem a spadaným listím. Chvíli před námi jede náklaďák, který z dubů nad námi čas od času očeše nějaké ty žaludy, co nás tlučou do helem, a proti hledí nám létají padající listy. Jeli jsme na jistotu, tedy žádná divočina, a najednou jsme se ocitli v aleji stromů ověnčených žlutým listím. Stavíme a fotíme. Ono i nostalgické počasí má svoje kouzlo, i když sluníčko máme mnohem raději.
Za Chvalšinami nás cesta zavede do vojenského újezdu a Boletice nás vítají sluníčkem. Projíždíme Polnou na Šumavě a míříme k rybníku Olšina, kde se to hemží turisty. Připadáme si tam mezi nimi na motorkách trochu nepatřičně, ale co – žádný zákaz vjezdu tu není. Občas zamávám nějakému klučíkovi, který se na naše stroje dívá s rozzářenýma očima, a je mi dobře na duši.
Cesty na Boleticku jsou v dobrém stavu a není na nich žádný provoz. Člověk ale musí počítat s tím, že se může kdekoliv objevit zvěř. Před rokem jsme se tu o fous minuli se stádem laní – zastavili jsme, aby manžel z helmy vyhnal nějakého broučka, a jen sundal nohy ze stupaček, vyběhlo z lesa před námi snad dvacetihlavé stádo. Zkrátka z pekla štěstí.
Olšina – Hodňov – Horní Planá – Černá v Pošumaví
Z Olšiny míříme na benzinku do Horní Plané – je podzimní covidové období s platným omezením volného pohybu osob a my jsme bez svačiny a co hůř – nevzali jsme si ani pití, což je zásadní chyba. Benzinky ale fungují, a tak si kupujeme sušenky, kafe a láhev vody. Po krátké poradě se rozhodujeme k pomalému návratu kolem lipenské vodní nádrže dobře známou cestou, kde se dá trochu zatáhnout za plyn.
Černá v Pošumaví – Radslav – Černá v Pošumaví – Frymburk – Lipno nad Vltavu – Vyšší Brod – Rožmberk nad Vltavou
V Černé v Pošumaví za hrází mezi malým a velkým Lipnem zatáčíme doprava s úmyslem zastavit se u takové krásně romantické písečné plážičky. Zjišťujeme ale, že písečnou plážičku už někdo marketingově uchopil a udělal z ní Windy Point – „písečnou pláž s jedinečnou atmosférou karibské pláže v ČR“. A je rázem po romantice.
Jsme zklamaní a zkoušíme pokračovat dál, co to dá, vstříc dobrodružství. Cesta je čím dál tím užší, ale je z ní nádherný výhled na Lipno. Jezdíme sem roky, ale až na tohle místo jsme se nikdy nedostali. Nedá se jinak – stavíme, abychom si udělali fotky, čímž si přivodíme dost horké chvilky, protože na cestě se stojící motorka s autem sotva vyhne.
Když dojedeme do Radslavi, stočíme se doleva a míříme jinou cestou zpět do Černé v Pošumaví. A výhledy z téhle silničky jsou ještě úžasnější!!! Tady se budeme muset zastavit někdy příště – třeba až sem zavedeme kamarády. Ti budou koukat: tahle cesta je opravdový klenot, i když pro superbiky určitě stavěná není.
Z Černé až do Lipna nad Vltavou se dá jet svižně. Cesta je pěkně přehledná, široká a dokonce byla i suchá.
V Lipně nad Vltavou stavíme a jdeme do maríny pokochat se pohledem na kotvící jachty. V létě jsme si tu dávali výborný oběd a tentokrát alespoň vynikající kávu s sebou z okýnka restaurace. Lidé si to tu užívají, dodržují rozestupy a nastavují zarouškované tváře podzimnímu slunci.
Po coffee breaku vyrážíme do Rožmberka nad Vltavou – pěkně kolem řeky, kterou jsme nesčetněkrát sjeli v létě na lodi. Teď to má ale úplně jinou atmosféru. Silnice se zdá být pod nánosem listí na krajnicích mnohem užší a projíždění zatáček tudíž dramatičtější.
Rožmberk nad Vltavou – Malšín – Frymburk – Černá v Pošumaví – Kájov – Chvalšiny – Hluboká nad Vltavou
V Rožmberku přejedeme most a kousek za ním míříme vlevo směrem na Malšín – na vrcholu kopce je nádherný výhled do širokého okolí. V obci Malšín zkoušíme jet na křižovatce rovně, protože tudy jsme ještě nikdy nejeli. A zase objevujeme skvostnou cestu s nádhernými výhledy. Stavíme a fotíme a nejsme v tom sami. Cesta se „fotografy“ jen hemží. Příroda jakoby v tento den chtěla ukázat všechno ze svých krás.
K našemu překvapení nás silnička dovede zpátky do Frymburka, ale nevadí – stálo to za to! A teď už, plni úžasných zážitků, míříme přímo domů.
Čestně přiznávám, že toho mám dost– nepočítám, kolikrát jsem slezla z motorky, zase na ní sedla a zvedla ji ze stojánku. Nezdá se to, ale je to dřina – brouček není žádný drobeček. Když jsem si před koupí Africy zašla na rozumy k prodejci, ubezpečoval mě, že váha není problém, protože stačí natankovat jen půlku nádrže a hned je stroj o něco lehčí :-). No – tak hluboko snad neklesnu.
Kousíček od domova zastavujeme na poslední fotku dne na hrázi Bezdreva. A ani tady nejsme sami – staví tu chodci, cyklisti, auta, protože atmosféra je opravdu nádherná.
Celkem jsme najeli téměř 200 km.